Popis metody
Rochova zkušební metoda
Zkouška pevnosti a stability
Nedestruktivní zkušební metoda dle Rocha je založena na všeobecně uznávaném principu metalurgických zkoušek a nauce o pevnosti, které jsou používány celosvětově ve všech zkušebních laboratořích.
Rochova zkušební metoda spojuje to nejlepší z provedení a měření zkoušky s následným zobrazením a vyhodnocením výsledku.
Ohrožené oblasti u stability stožárů.
· Spojované části stožárů: Teplotní zatížení vznikající při svařování může vézt ke vzniku trhlin a jinému přetvoření materiálu.
· Stožárová klapka: Jedná se o staticky nejslabší oblast stožáru. Vlivem stáří, kvalitativním změnám a přetížení může docházet v této oblasti k trhlinám v materiálu.
· Zemní prostup: Tato část stožáru je zvlášť náchylná ke korozi z dův odu vlhkosti, posypové soli, psích výměšků, bludných proudů a odření kovových částí.
· Zemní prostor: Koncentrovaným nahromaděním škodlivých látek a zadržovanou vlhkostí je tato oblast náchylná ke korozi. V důsledku silného mechanického zatížení je zde nebezpečí vzniku trhlin.
· Základ: Problém v založení vzniká erozí zemního prostoru, následná kondenzace vlhkosti způsobuje poškození napnuté podzemní části stožáru.
Princip zkoušky:
· Zkouška simuluje sílu, kterou vítr působí na celý stožár (průběh ohybového momentu). Stožár je zatěžován předem vypočítanou a pomalu
narůstající silou. Současně je měřeno vychýlení stožáru a je zaznamenáno na grafickém diagramu. Zatížení a odlehčení popř. vychýlení stožáru nám bez porušení
materiálu stanoví vady ve stožáru a v jeho založení v zemi. Aby byly při zkoušce zohledněny všechny nebezpečné oblasti, musí zkušební síla působit
ve výšce 1,8 – 2,0 m.
Touto metodou lze provádět zkoušky na kovových, betonových a dřevěných stožárech všeho druhu (veřejné osvětlení, dálniční, železniční konstrukce, osvětlení sportovišť apod.)
